1 250 bodů, 5. místo v umístění týmů a celkově skvěle ukončená série Vissma SkiClassics. Spokojenost na straně trenéra i ze strany jednotlivých závodníků. To jsou výsledky eD system Bauer teamu po dokončení posledního závodu letošní sezony, Ylläs-Levi ve Finsku.
Úspěšný seriál závodů za sebou mají všichni členové týmu. K nejrychlejším mužům patřil Alexis Jeannerod na 11. a Ilya Chernousov na 18. místě, mezi ženami pak vynikala Roxane Lacroix, která obsadila 11. příčku v celkovém hodnocení.
Kateřina Smutná zazářila téměř v každém ze závodů. Vítězka La Diagonela, stříbrná na Jizerské 50 a bronzová ve Vassalopet. Téměř pokaždé se umístila v TOP 10 a celkově obsadila 3. místo mezi ženami. „Vím, že jsem se poctivě připravovala a šla o sezony s tím, že chci bojovat o stupně v každém závodu. Jsem spokojená, že se to povedlo,“ vyjádřila se k výsledkům Katka.
Manažer týmu Lukáš Bauer je s celkovým umístěním také spokojen. Před začátkem série pomýšlel na 3. místo, cílem však pro něj bylo dostat se do TOP 5. „Byť by se mohlo na první pohled zdát, že sezona byla slabší než ta předchozí, jsem s 5. místem spokojen. Umístění v TOP 5 v pořadí týmů je výborné a není snadné ho dosáhnou. V porovnání s loňským rokem nám chybělo jen trochu štěstí,“ okomentoval sérii Lukáš.
Rozhovor s Lukášem Bauerem
Před začátkem sezony jste pomýšlel na první pětku, zároveň jste však doufal v třetí místo. Jste v tuto chvíli, po dokončení všech závodů, s konečným pátým místem spokojený?
Byť by se mohlo na první pohled zdát, že sezona byla slabší než ta předchozí (kde jsme skončili jako čtvrtí), jsem s 5. místem spokojen. Umístění v TOP 5 v pořadí týmů je výborné a není snadné ho dosáhnout. Konkurence týmů je opravdu vysoká. V porovnání s loňským rokem nám chybělo jen trochu štěstí. Hlavní rozdíl vidím v tom, že jedna z našich hlavních opor, Ilya Chernousov, letos často laboroval se zdravím. Loni svými výkony zajistil týmu hodně bodů, letos ale musel ze zdravotních důvodů celé 4 závody vynechat úplně. A právě tyto body nám v porovnání s loňskou sezonou chyběly. Jsem přesvědčený, že jsme jinak mohli dosáhnout nejen na čtvrté, ale snad i na třetí místo. Ale tak to ve sportu prostě chodí. Naprosto vše se musí sejít v ten správný moment…
Celkově si váš tým vedl skvěle. Téměř v každém ze závodů padlo nějaké skvělé umístění, nejčastěji se o něj postarala Katka, Ilya nebo Alexis. Jak byste zhodnotil výsledky jednotlivých členů?
Většinová spokojenost. Asi nejvíce samozřejmě s Katkou, která se po dvou letech dokázala vrátit na nejvyšší stupínek a vyhrát závod La Diagonela, a celkově absolvovala celou sezonu ve velmi dobré formě. Největšího zlepšení dosáhl Alexis, který se i díky letošní specializaci na dálkové běhy pravidelně objevoval v TOP 10 a svými výkony si zasloužil velkou pozornost lyžařských expertů. Ilya naopak vzhledem k již zmíněným zdravotním potížím oproti předchozím sezonám trochu ztratil. Stabilně na 10. místě závodila i Roxane Lacroix, což beru jako solidní umístění. Jan Šrail opět potvrdil, že mu nejvíce vyhovuje právě závod La Diagonela, kde si vylepšil své osobní maximum na 22. místo. Zbývá už jen trojice nováčků, Tereza Tvarůžková, Jan Antolec a Pawel Klisz. Ti si letos odbyli premiéru, která pro ně byla ve znamení získávání zkušeností a mnohdy překvapením, jak rychle se v lyžařských závodech běhá. I přesto mají na svém kontě několik kvalitních výsledků, kdy asi nejpovedenější pro ně byla Jizerská 50.
I když jste letos nezávodil, ocenění jste se dočkal i tak. Odnesl jste si z Vissma titul „Manažer týmu“ pro letošní rok. Berete titul jako potvrzení kvalitně odvedené práce?
Ano. Ocenění si nesmírně vážím a velmi mě potěšilo. Samozřejmě si uvědomuji, že není lehké posoudit práci jednotlivých ředitelů týmů, protože každý z nás má trochu jinou startovní pozici. Sám jsem se za favorita absolutně nepokládal. O to větší bylo mé překvapení a o to větší mám z ocenění radost. Tato cena je ale zásluhou celého týmu a velký dík patří všem členům. Ať již závodníkům, tak ostatním z realizačního týmu. Bez jejich usilovné práce bychom nikdy nebyli tam, kam jsme se za 5 let existence dostali.
Jak jste zmínil již dříve, role manažera vás zaměstnává naplno. Je něco, co vás na této pozici překvapilo a co jste nečekal, nebo vše vycházelo podle plánu?
Ano, je toho hodně. Ale musím přiznat, že mě i ty drobné stresy a nervy kolem všeho toho zařizování baví. I když není třeba cokoliv zařizovat, neustále přemýšlím nad tím, co udělat lépe. Jinak řečeno, tým mám hodně hluboko pod kůží. Pokud bych se měl vrátit 5 let zpátky a porovnat představy, se kterými jsem do týmu a zařizování všech věcí kolem šel, pak mě jednoznačně nejvíce překvapila časová náročnost. Podle mých představ by mělo být vše vyřízeno velmi brzy, ve skutečnosti je to ale výrazně déle…a mezi tím se vám změní zase jiné okolnosti. Občas to samozřejmě nevychází podle plánů, na poslední chvíli někdo onemocní, zpozdí se letadlo, nedosáhneme výsledků, které jsme očekávali…na to vše musíme reagovat a přicházet s alternativami a řešením. A to mě baví, byť některé okamžiky jsou hodně hektické.
Růžové kombinézy jsou bez debat skvěle rozpoznatelné a často zaznívají z úst komentátorů. Plánujete do příštího roku nějakou změnu? Nebo design splnil vše, co jste od něj očekával a vydáte se stejným směrem i v dalších ročnících?
Na 100 %. Růžové kombinézy byly nepřehlédnutelné. A to nejen výsledky, ale také designem. Byť jsme z počátku očekávali trošku rozporuplné reakce. Upřímně bylo naším cílem vzbudit tímto způsobem rozruch. Chodilo nám ale neskutečné množství pochvalných komentářů a mnoho žádostí o možnost tuto kombinézu získat. Ta je ale ovšem vyráběna pouze pro náš tým a nelze ji v běžné síti prodejen pořídit, byť na základě velkého ohlasu přemýšlíme o nějaké „hobby“ variantě. S identickou kombinézou určitě chceme pokračovat. Svůj účel plní skvěle a po roce budeme ještě více snadno identifikovatelní.
Letošní sérii závodů Vissma SkiClassic máte již zdárně za sebou. Čeká vás nyní zasloužený odpočinek?
Závodníky ano, mě osobně ne. Na programu je vyhodnocení celé sezony, zpracování různých reportů a prezentování výsledků spolupráce jednotlivým partnerům společně s představením strategie pro další sezonu. K tomu nikdy nekončící aktivita s cílem získávání nových partnerů, propagace týmu navenek a realizace nových plánů. V průběhu května bychom již měli absolvovat první tréninkové soustředění týmu, které nás pak bude čekat každý měsíc. A než se nadějeme, je tady nová sezona 🙂
Rozhovor s Kateřinou Smutnou
Vissma SkiClassics vypadalo ve vašem podání jako pohádka. Každý ze závodů jste zvládla skvěle a několikrát jste stanula na stupni vítězů. Jak byste celou sérii zpětně zhodnotila?
Možná to někomu nepřipadá, ale konkurence tam je veliká. Pokud chce člověk zvítězit, je třeba, aby v každém závodě vše klaplo. Musíte se cítit dobře fyzicky, nesmí vás trápit žádná zranění, a navíc musíte mít skvělý materiál, lyže. Někdy se stane, že právě lyže jedou soupeřkám lépe a to je pak na dlouhých závodech znát. Když mám ve všem lepší den právě já, hned jsem blíže k medaili.
Bohužel jsem si letos vybrala kopec smůly hned v několika závodech. Zpočátku jsem bojovala se zraněnými zády a jeden závod jsem absolvovala s bolestmi zápěstí. Je to až úsměvné, ale když jsem se například před Jizerskou 50 cítila úplně ve formě, něco špatného jsem snědla a 3 dny mě pronásledovaly střevní potíže, což mi vzalo hodně sil. Sice jsem doběhla na hezkém druhém místě, ale možná to mohlo být ještě lepší.
Pak přišel Vasův běh na 90 km, kde mě nepotkala žádná krize, měla jsem výborné lyže a bojovala jsem o druhé místo. Vnitřně vím, že jsem mohla jet o vítězství, ale v ten den panovalo na trati opravdu špatné počasí. Dlouho jsem si myslela, že jedu první…..Švédka Norgen ale byla již v tu chvíli skoro 2 minuty přede mnou a já o tom kvůli silnému sněžení ani nevěděla. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem zklamaná, že jsem ji v tom zmatku vůbec neviděla. To bylo klíčové pro průběh tohoto největšího závodu celé sezony.
Prostě letošek byl rok doprovázený smůlou. Ve finálovém závodu Lévi se to jen potvrdilo. Když jsem po 70 km finišovala, prohrála jsem o necelý metr. Přišla jsem tak o třetí místo v závodě a o celkové druhé místo. Celou sérii jsem tak dokončila jako třetí. Ale to je prostě sport a já ho mám i takhle moc ráda.
Vítězka La Diagonela, stříbrná medaile na Jizerské 50, třetí místo Vasův Běh. Téměř každý závod v TOP 10, a celkově třetí místo mezi ženami. Jaký je to pro vás pocit, končit sezonu s takovými výsledky?
Jak jsem již popsala výše, myslím, že jsem měla síly na trošku lepší výsledky. Cíl byl ale vyhrát nějaký závod Visma SkiClassics, udělat radost fanouškům při Jizerské padesátce a dosáhnout na stupně vítězů při Vasově běhu. To se mi povedlo a jsem spokojená. Celkové umístění v TOP 3 je z mého pohledu super. Do letošní sezony jsem šla s tím, že bych ráda bojovala o stupně v každém ze závodů. Musím ale uznat, že soupeřky přede mnou byly ve vynikající formě.
Byl pro vás některý ze závodů opravdovou výzvou, nebo jste vše zvládla bez problémů, jak se na první pohled mohlo podle výsledku zdát?
Výzvou pro mě byl určitě závod La Diagonela ve Švýcarsku, který jsem málem ani nejela. Večer před závodem jsem se necítila dobře, bolelo mě v krku a tep se mi zvýšil na 72. Následovalo těžké rozhodování, jestli není lepší odjet domů. Trenér ale rozhodl, že se ráno zkusím rozjet a uvidíme. Pokusila jsem se tedy dát svalově do kupy a po půl hodině to bylo lepší. Plán byl tedy zkusit závod dojet a získat nějaký ten bod. Na každém pátém kilometru čekalo auto, kdybych nemohla dál pokračovat. Od začátku jsem se držela skupiny, ze které postupně odpadávaly ostatní soupeřky. Nakonec jsme zůstaly tři. Lyže mi jely super a v závěrečném stoupání do městečka Zuoz jsem měla nejvíce sil a dopadlo to vítězstvím. Měli jsme z toho velkou radost, protože závod byl skvěle obsazen a nechyběla žádná velká soupeřka. Bylo to opravdu cenné vítezství.
Letošní sérií závodů máte úspěšně za sebou, čeká vás nyní zasloužený odpočinek? Nebo se kromě Vissma SkiClassics plánujete zúčastnit ještě dalších závodů?
Nene, už žádný závod. Sezona začínala v listopadu a skončila v polovině dubna. I když se unavená necítím, což mě těší, potřebuji odpočinek. Bylo to hodně náročné na cestování a celkově i na psychiku. Teď se těším na jaro a na obyčejné věci. Čeká mě práce na zahradě a další činnosti, ke kterým se přes zimu nedostanu. A protože se do sportovního důchodu zatím nechystám, musím udržovat fyzičku i přes období, než začnou pravidelné tréninky. Ty na nás čekají již v polovině června.