Zažít si na vlastní kůži atmosféru prestižního závodu formule 1, navíc v luxusem oplývajícím Monaku, je snem nejednoho muže. Proto, když jsme se dozvěděli, že květnový
zájezd na Velkou cenu Monaka jsem vyhrál právě já se svým zákazníkem, byl to nepopsatelný pocit. Klient tomu ani v první moment nevěřil, myslel si, že jde o vtip.
Žert to nebyl a naše šestičlenná pánská výprava – složená z českého a slovenského obchodníka a dvou zákazníků s doprovodem – se vydala ve čtvrtek 24. května
na Azurové pobřeží. Nadšení z blížícího se zážitku ještě více umocnil nástup do autobusu, kdy jsme zjistili, že společně s námi na zájezd jedou jen další 4 lidé a 2 delegáti. Daleká cesta se tak snášela v téměř prázdném autobuse výborně.
Francouzská riviéra se nám od prvního okamžiku předvedla jako v katalogu. Čekalo na nás azurové moře i nebe a my jsme navlékli kraťasy a vydali se prozkoumat ulice Monackého knížectví.
Prošli jsme památky, celou závodní dráhu, zhlédli zástup honosných jachet
a zabrouzdali do fan zóny plné stánků, krásných žen a pokochali se vystavenými formulemi.
Day off od Monaka připadl na sobotu, kdy jsme využili pálícího slunce a 30 stupňů na teploměru a vyjeli jsme chytat bronz na pláž u města Antibes.
Touhu po dalším poznání i vydatné večeři jsme ukojili na závěr dne návštěvou velkolepého Nice.
Vrchol našeho výletu na jih přišel v neděli, kdy město ovládl zvuk motorů rychlých aut.
Nejprve formulí 2, následně seriálu GP3 a Porsche SuperCupu.
To už všichni dychtivě vyhlíželi třetí hodinu odpolední, kdy se na startu shromáždili elitní jezdci formule 1 se svými stroji.
Monacká trať dává divákovi možnost prožít závod opravdu zblízka a my jsme tak měli projíždějící závodníky „na dosah ruky“. Rychlost to byla neuvěřitelná. Vždy jen dobrzdili do zatáčky a hned zmizeli. Ani fotit jsme pořádně nestíhali.
Adept na vítěze závodu byl od počátku jasný. Australan Daniel Ricciardo s vozem Red Bull po vítězství v kvalifikaci svou vedoucí pozici uhájil i přes problémy s výkonem motoru až do konce závodu. Monacké uličky zkrátka jeho soupeřům nedaly šanci k žádným zvratům.
Pravda, že jakožto fanouška McLarenu, mě propad jeho jezdců v závodu moc nepotěšil. Na to se ale ten den nehrálo. Neseděli jsme u televize. Byli jsme toho součástí. Před očima se nám živě odehrávala 72. Grand Prix Monaka.
A tak při pondělním návratu do Prahy mě opravdu nezdar oblíbené stáje netížil. Z autobusu jsem vystoupil s hlavou plnou neuvěřitelné atmosféry a zážitků s klienty, kteří se vlastně během těch dní stali kamarády.
