Předseda dozorčí rady eD Hynek Tyl prozradil, proč si světy IT distribuce a dálkového lyžování podaly ruce, jaký je jeho vztah k běžkám a jak se on sám připravuje na legendární devadesátikilometrový Vasův běh.
Proč se eD rozhodlo sponzorsky podpořit lyžařský tým trojnásobného olympijského medailisty Lukáše Bauera?
S Lukášem jsme spolupracovali již před několika lety. Tehdy ještě závodil individuálně. Když jsem ho s jeho týmem sledoval v loňské sezóně, viděl jsem, jak se snaží dostat na vrchol, jak se snaží budovat mezinárodní tým. Tím mi připomněl příběh mne samotného a mých firem. Také jsem před lety začal budovat malou českou firmu a nyní jsme mezinárodní společností. Rád bych tím ukázal lidem, že i když něco vyrůstá z něčeho malého,
navíc v tom našem drobném českém rybníčku, tak to může dosáhnout světového rozměru.
Jak eD této spolupráce s Lukášovým týmem dálkových běhů využije?
Chceme ji propojit na naše partnery. Mnozí z nich jezdí na hory, mají rádi sport. V plánu jsou například eventy, kde se budou moci naši zákazníci s Lukášem i jeho týmem potkat. Rádi bychom vybrané partnery vzali také na jeden ze závodů VISMA SkiClassics, ale o tom zatím více neprozradím.
Na jak dlouho je plánovaná spolupráce?
Prozatím na celou sezónu, na dvanáct měsíců. Pokud ale bude vše klapat, předpokládáme, že partnerství prodloužíme. Vše vyhodnotíme po sezóně.
Jaký je váš vztah k běhu na lyžích?
Je to pro mě srdcová záležitost a relax. Člověk je v přírodě bez přítomnosti dalších lidí. Navíc často v nehostinných podmínkách, kde je třeba překonávat určité překážky. Baví mě na tom to, že vypadnu často do naprosto divoké přírody, kde se toulám krajinou.
Když to tak říkáte, kdekdo si možná představí někoho, kdo si jde dát v neděli patnáct kilometrů do blízkého lesa.
Tak to ale ve vašem případě údajně není a zvládáte toho mnohem více. Je to tak?
Jasně. Jezdím na závody, které jsou často dlouhé padesát kilometrů a výš. Nejdelší výzvou je švédský Vasův běh, který má devadesát kilometrů. Snažím se během roku udržovat v takové fyzické kondici, abych alespoň čtyři až pět takových závodů za sezónu odjel.
Beru to jako motivaci ke zvýšení mé fyzické kondice s tím, že letos je mým největším sportovním cílem odjet po pěti letech znovu právě Vasák. Pro Lukáše a jeho tým je to mimochodem také hlavní cíl.
Pochlubte se, jak se vám dařilo při poslední účasti na legendárním závodu, kterým Vasův běh bezesporu je?
Z celkově šestnácti tisíc účastníků mělo lepší čas něco málo přes čtyři tisíce běžců. Takže jsem byl spokojený. Tento závod je jediný, kde vybíhají všichni najednou. Na prvních pozicích na startu je elita, profesionální týmy jako Lukášův.
„Když vybíháte z úplného konce, trvá třeba pětadvacet minut, než se dostanete na startovní čáru.“
Pořadí na startu závisí na tom, jak se závodníkovi dařilo dříve. Pro představu, když vybíháte z úplného konce, trvá třeba pětadvacet minut, než se dostanete na startovní čáru.
Kde se v Česku na takové závody trénuje?
Převážně v Beskydech a v Jeseníkách, ale i v zahraničí. Stejně jako někdo jezdí do Rakouska na sjezdovky, tak já polovinu času strávím sjezdovým lyžováním a polovinu běžkováním. Člověk na takový závod potřebuje mít naježděno asi dvanáct set kilometrů, aby jej důstojně ujel. To je minimum.
Za jak dlouho těch dvanáct set kilometrů v rámci tréninku zhruba ujedete?
V jednodenním tréninku najedu takových padesát kilometrů. Před závodem potřebuji minimálně dvanáct těžších tréninků a přibližně třicet kratších. To je minimum. Čerpám ale hodně z toho, že jsem vytrvalostní sporty vždy dělal. Takže mám základ. Bez toho by to
nešlo. Na takovou zátěž se člověk nepřipraví jen tak.
Máte nějaký osobní rekord?
Nejrychlejší čas mám ze švýcarského Engadinu. Tam jsem jednou ujel maratonskou trať (42 km) za dvě hodiny a sedm minut. To je asi můj nejrychlejší čas v závodu.